Gabriela Slaninková    *1992

Pro Gabrielu byl v její tvorbě vždy důležitý formát. Upíná se k velkým - a v budoucnu snad i monumentálním - rozměrům. Aby pro ni její obrazy fungovaly jako určité portály do její mysli, potřebují si alespoň velikostí zadat s realitou. Prolínání/soupeření mezi realitou a fantazií, určitostí a neurčitostí, se stalo jistým znakem jejího stylu malby. Proto, stejně jako v životě, Gabriela při tvorbě střídá intenzivní, rychlé a velké tahy s klidnou a pečlivou studií za využití širokého spektra barev a umě vše prolíná v jedno. Ústřední motiv v jejích obrazech bývají postavy - figury, případně tváře si k sobě právem přitahují veškerou pozornost.   
        Zatím jsou její obrazy spíše osobní zpovědí, jejíž význam není pro pozorovatele možné snadno bez pomoci analyzovat a pochopit. Protože je pro ni malba způsobem vyjádření, její obrazy jsou ztělesněné pocity, duševní stavy a reakce na aktuální události v jejím životě. Proto nejsou všechny výlučně pozitivní, nebo jen negativní. Často se také objeví protesty či satira vůči pseudo-konceptualismu a nesmyslnému chování jejího okolí.         (napsala Veronika Hlinková)
.
        



ruce 2013


nohy 2013



bez rukou bez nohou 2013



nevědomí 2013



tereza 2012



veronika 2012



2011



manžel 2012



medůzy 2011


2010